Projektové území

CZ0624104 – Děvín (406 ha)

Na nejvyšším vrcholu pohoří Pálava se nachází evropsky významná lokalita Děvín. Jedná se o vápencový masiv s vrcholy Děvín, Děvičky Kotel a hluboké sedlo Soutěska. Tento celek je dominantním prvkem zvedajícím se s převýšením asi 390 metrů z okolní malebné pálavské krajiny, která je tvořena pestrou mozaikou lesních komplexů, zemědělsky využívané oblasti s převahou vinic, nivních biotopů v okolí řeky Dyje a historického osídlení. Území tvoří unikátní mozaiku společenstev na vápencovém bradle. Biotopy jsou zastoupeny skalními stepmi, prosluněnými trávníky, teplomilnými křovinami a panonskými doubravami s řadou vzácných druhů rostlin a živočichů. Děvín je považován za lokalitu s velmi vysokou druhovou rozmanitostí. Setkáme se zde s řadou chráněných druhů rostlin (hvozdík Lumnitzerův, chlupáček velkoúborný, koniklec velkokvětý, kosatec nízký, kosatec písečný, kozinec rakouský, písečnice velkokvětá, starček celolistý) i živočichů (střevlík panonský, hnědásek květelový, jasoň dymnivkový, ještěrka zelená, dudek chocholatý a zedníček skalní). Lokalitu kromě tradičních ochranářských problémů, jako je zarůstání křovinami či invazními druhy, trápí zvýšená návštěvnost a mufloní zvěř, která pohybem v prudkých svazích ničí cenné trávníky. Péče o lokalitu je zaměřena na výřez křovin a obnovení pastvy. Aktuálním problémem na jižních svazích Děvína je rozšíření nepůvodního borytu barvířského. Boryt se dobře uchycuje na narušených plochách svahů, proto se mu daří v okolí mufloních stezek, kde jej zvěř podporuje skrze živiny v trusu a roznášením jeho semen na srsti. Rostlina se každoročně pracně likviduje ručním vytrháváním v poměrně krátkém časovém úseku mezi vykvetením (kdy je snadno k poznání díky výrazným žlutým květům) a vysemeněním, aby se postupně vyčerpala semenná banka z předchozích let. Na Děvíně je zásah proti borytu systematicky realizován od roku 2016 za vydatné pomoci dobrovolníků.

CZ0620147 – Miroslavské kopce (31 ha)

Lokalita se nachází na nejjižnějším cípu Bobravské vrchoviny v místě jejího přechodu do roviny Dyjskosvrateckého úvalu. Nejedná se o celistvé území, ale o několik izolovaných pahorků jižně od města Miroslavi. Jednotlivé kopce a kopečky leží na slepencovém podloží. Někde se setkáme dokonce se skalními výchozy a malými lomy. Pahorky kdysi sloužily k pastvě dobytka, proto byl dlouhodobě zachováván jejich bezlesý charakter a nyní představují v místní krajině ostrůvky zachovalých, přírodě blízkých biotopů. Na jednotlivých ostrůvcích se vyskytují subpanonské stepní trávníky. Pestrý reliéf je vhodným prostorem i pro cenná společenstva vegetace efemér (jednoleté rostliny s velmi rychlým životním cyklem, které žijí jen několik týdnů) a sukulentů (rostlin, které umí shromažďovat vodu ve svém těle, jež jim umožňuje přežít i velmi dlouhá období sucha). Na tyto biotopy je také vázaná kriticky ohrožená rostlina tolice thesalská. Travnaté plochy jsou tvořeny několika druhy kostřav a kavylů (Ivanův, sličný, vláskový). Najdeme zde dva druhy konikleců – luční i velkokvětý. Na skalních biotopech se zde vyskytuje lomikámen trojprstý a česnek kulatohlavý. Zásluhou dlouhodobé ochrany se lokalita stala útočištěm starobylých plevelů, jako je černucha rolní nebo dejvorec velkoplodý. Miroslavské kopce byly posledním známým místem výskytu suchokvětu ročního v České republice. Zajímavostí z říše zvířat je kolonie sysla obecného. Území je závislé na systematické údržbě, která spočívá v kombinaci sečení, pastvy a výřezu křovin. Dodnes je ohrožováno invazí trnovníku akátu, který zarůstá cenné plochy, proto je jedním z hlavních cílů postupná likvidace všech jeho ohnisek.

CZ0624130 – Moravský kras (6 485 ha)

Moravský kras je rozsáhlé území s krasovými jevy, který začíná na severním okraji Brna a pokračuje dále až k městysu Sloup. Prakticky celé území leží na devonských vápencích. Najdeme zde krasové jeskyně, propasti, ostrožny, závrty, prohlubně a ponory. Vyskytují se zde úzce zaříznutá údolí, tzv. žleby, které mají specifické mikroklima. Na svazích, výslunných stanovištích a lesních světlinách se zachovala společenstva se suchými trávníky, na které jsou vázány vzácné druhy rostlin a živočichů (hořec křížatý, pryšec vrbolistý, sasanka lesní). Předmětem ochrany EVL Moravský kras jsou jak cenné biotopy, např. panonské skalní trávníky, subpanonské stepní trávníky, vápnité sutě, jeskyně, středoevropské vápencové bučiny, smíšené jasanovo-olšové lužní lesy, tak i chráněné druhy rostlin a živočichů, kam řadíme např. střevíčník pantoflíček, hadinec červený, koniklec velkokvětý či skupinu netopýrů (netopýr brvitý, černý, velkouchý, velký). Mezi další zajímavé druhy patří kosatce (různobarvý, trávovitý), rudohlávek jehlancovitý, vstavač osmahlý, jasoň dymnivkový, modrásek bahenní, ohniváček černočárný, ještěrka zelená, dudek chocholatý či sokol stěhovavý. Projektové území se nachází v západní části městysu Jedovnice. Jedná se o původní meze, které se nalézají nad Jedovnickým potokem. Neoficiální název lokality je Nad Floriánkem nebo zkráceně Floriánek (název původního rybníku). Svažitá stráň má jižní expozici, nadmořská výška je 447 až 481 metrů. Rozloha lokality je přes 6 hektarů. V minulosti zde byla drobná políčka a pastviny. V travnatějších částech a na mezích byl zaznamenán výskyt vzácných rostlin hořečku německého nebo kuřičky lepkavé. V současnosti se jedná o travní porosty, drobná políčka, křoviny a ovocné sady. Nejcennějším biotopem jsou suché trávníky se zastoupením kostřavy žlábkaté, mateřídoušky vejčité či divizny jižní rakouské. Na území se v rámci projektu LIFE zavádí pastva ovcí, jež je občasně doplněna kosením. Tam, kde je vyšší zastoupení problematické třtiny křovištní, je prováděno sečení intenzivněji. Mezi další zásahy řadíme i redukci křovin a propojování pastvin.

CZ0624060 – Pouzdřanská step-Kolby (177 ha)

Stepní část lokality leží severovýchodně od obce Pouzdřany na převážně slunných jižních svazích a vrcholové plošině Pouzdřanského kopce (dříve Hutberg – Klobouk). Lesní část Kolby je nad samotnou stepí. Pouzdřanská step je reprezentativní ukázkou stepních a lesostepních lokalit a jednou z biologicky nejcennějších ploch nejen na jižní Moravě, ale i v celé České republice. Na jižním svahu se nacházejí společenstva panonských sprašových trávníků, která se zachovala díky mnoha staletím pastvy a kosení. Vytvořené terasy svědčí o tom, že v minulosti byla nelesní část území využívána především jako vinice a sady. Náhorní plošinka byla ještě před několika desítkami let využívána jako pole. Významnými faktory, které stepi dlouhodobě ovlivňovaly, byly požáry a kolonie divokých králíků. V lokalitě dochází k invazi nepůvodních druhů rostlin. Nejvýznamnější je akát, jenž v minulosti na stepích vytvořil několik propojených porostů, z nichž větší část již byla odstraněna. Z dalších dřevin je častá slivoň myrobalán, ořešák královský, lokálně také mahonie cesmínolistá. V poslední době dochází k bodovému výskytu pajasanu žláznatého. Problematická je lékořice lysá, která byla v minulosti pěstována na drobných políčkách a dnes se nekontrolovaně šíří do cenných stepních stanovišť. Na území se objevuje velmi nebezpečná klejicha hedvábná, která je řazena mezi nejrizikovější invazní rostliny Evropy. Péče o území by zde měla být systematická a mozaikovitá. Je nutné provádět rotační pastvu (střídavé vypásaní jednotlivých částí) a během tří až pěti let postupně přepást celou lokalitu. Tam, kde nebude v daném roce probíhat pastva, je nezbytné provést sečení alespoň jednou za dva roky. Křoviny je důležité řešit primárně údržbou stabilních okrajů porostů tak, aby se nerozšiřovaly do prostoru. Invazní rostliny je důležité likvidovat každoročně vhodnými mechanicko-chemickými metodami.

CZ0624020 – Stránská skála (15,5 ha)

Evropsky významná lokalita a národní přírodní památka Stránská skála je oblíbeným vrcholem Brna, který je dostupný i městskou hromadnou dopravou. Jedná se o pomyslné dozvuky Moravského krasu (jeho hranice je vzdálena dva kilometry severně). Území leží na vápencové skále. Jedná se o izolovaný výchoz jurských vápenců, který je v okolní poměrně rovinaté krajině nepřehlédnutelným prvkem. Na prudkých svazích a skalních výchozech se vytvořila specifická vegetace subpanonských stepních trávníků, širokolistých suchých trávníků, rostlin žijících ve štěrbinách vápnitých skal a drolin, pěchavových trávníků a skalní flóry s kostřavou sivou. Z charakteristických druhů rostlin můžeme jmenovat koniklec velkokvětý, lomikámen trojprstý, vstavač vojenský či kosatec nízký. Z hmyzu se zde vyskytuje kupříkladu kudlanka nábožná, otakárek ovocný i fenyklový. V malém rozsahu se pod zemí vyskytují krasové jevy; příkladem jsou tři nepřístupné jeskyně. Právě v nich byly začátkem 20. století nalezeny paleontologické nálezy a pozůstatky činnosti člověka z dob pravěkých lovců mamutů. V minulosti probíhala v severní části těžba kamene a byly tady vyhloubeny podzemní štoly. Podzemní prostory jsou zimovištěm netopýrů, např. vrápence malého. Lokalita zahrnuje odlesněný vrch dosahující nadmořské výšky 310 metrů s četnými skalními stěnami a svahy různého sklonu a orientace a přilehlý dvouetážový lom, který je pozůstatkem místní těžby vápence probíhající od konce 12. století do roku 1925. Tento vápenec lze jako stavební surovinu nalézt v hradbách města Brna i sakrálních stavbách v okolí. Území je devastováno neukázněnými návštěvníky, ať už nadměrným sešlapem, odpadky nebo ničením skalních výchozů. Obnova lokality spočívá v odstranění nežádoucí dřevinné vegetace s cílem navrátit území původní bezlesý charakter. Hospodaření bude doplněno pastvou a mozaikovým kosením.

CZ0624043 – Stolová hora (77 ha)

Název evropsky významné lokality odkazuje na plošinu na vrcholové partii kopce. Stolová hora je součástí vápencového bradla Pavlovských vrchů. Svahy jsou poměrně prudké a celý masiv vynáší až do úrovně 459 metrů nad mořem. Pojmenování území je tady trochu matoucí, kopec se jmenuje Stolová hora stejně jako EVL, která však zahrnuje i národní přírodní rezervaci s názvem Tabulová. Lokalita je bohatá na různé skalní, vápencové útvary. Nachází se zde i krasové jevy – jeskyně a závrty. Celkem je známo sedm jeskyní, z nichž největší je jeskyně Propasťovitá o délce 25 m a hloubce 20 m. Součástí chráněného území je vápencový hřbet Růžový vrch (436 m. n. m.), který se nalézá na severní straně masivu Stolové hory a na jehož vrcholu stojí zřícenina středověkého hradu – Sirotčí hrádek. Dalšími významnými doklady lidské činnosti jsou dnes opuštěné vápencové lomy v jižní a západní části. Nejcennějšími biotopy jsou pěchavové trávníky, skalní výchozy a bylinné lemy. Skalní vegetace je tvořena vzácnou kostřavou sivou. Území je vyhlášené pro výskyt vzácných druhů rostlin i živočichů, jako je koniklec velkokvětý, kosatec skalní písečný, kozinec rakouský, šalvěj etiopská, motýl přástevník kostivalový nebo unikátní druh žížaly hlubinné, dlouhé až půl metru. Problémem území jsou křoviny, které se rozšiřují do těch nejcennějších míst. Proto je nezbytné provádět redukci křovin, kosení a pastvu. Veliký podíl na formování území má právě pastva, jež se zde provádí už po staletí. V posledních letech se pase ovcemi v doubravě na severní straně Stolové hory a na vrcholové plošině je prováděna pastva koní. Stejně jako řada dalších pálavských lokalit i tato oblast trpí nadměrnou návštěvností. V minulosti byla zejména náhorní plošina a hrany Stolové hory využívána pro rogalové létání, nověji pak pro paragliding, který je zde od roku 2010 legalizovaný vymezením startovací plochy a území určených k přistávání. Současně je zde značně rozšířena cykloturistika, která způsobuje zvýšenou erozi na značených cestách i mimo ně.

CZ0214050 – Žehuňsko (358 ha)

Evropsky významná lokalita a národní přírodní památka Stránská skála je oblíbeným vrcholem Brna, který je dostupný i městskou hromadnou dopravou. Jedná se o pomyslné dozvuky Moravského krasu (jeho hranice je vzdálena dva kilometry severně). Území leží na vápencové skále. Jedná se o izolovaný výchoz jurských vápenců, který je v okolní poměrně rovinaté krajině nepřehlédnutelným prvkem. Na prudkých svazích a skalních výchozech se vytvořila specifická vegetace subpanonských stepních trávníků, širokolistých suchých trávníků, rostlin žijících ve štěrbinách vápnitých skal a drolin, pěchavových trávníků a skalní flóry s kostřavou sivou. Z charakteristických druhů rostlin můžeme jmenovat koniklec velkokvětý, lomikámen trojprstý, vstavač vojenský či kosatec nízký. Z hmyzu se zde vyskytuje kupříkladu kudlanka nábožná, otakárek ovocný i fenyklový. V malém rozsahu se pod zemí vyskytují krasové jevy; příkladem jsou tři nepřístupné jeskyně. Právě v nich byly začátkem 20. století nalezeny paleontologické nálezy a pozůstatky činnosti člověka z dob pravěkých lovců mamutů. V minulosti probíhala v severní části těžba kamene a byly tady vyhloubeny podzemní štoly. Podzemní prostory jsou zimovištěm netopýrů, např. vrápence malého. Lokalita zahrnuje odlesněný vrch dosahující nadmořské výšky 310 metrů s četnými skalními stěnami a svahy různého sklonu a orientace a přilehlý dvouetážový lom, který je pozůstatkem místní těžby vápence probíhající od konce 12. století do roku 1925. Tento vápenec lze jako stavební surovinu nalézt v hradbách města Brna i sakrálních stavbách v okolí. Území je devastováno neukázněnými návštěvníky, ať už nadměrným sešlapem, odpadky nebo ničením skalních výchozů. Obnova lokality spočívá v odstranění nežádoucí dřevinné vegetace s cílem navrátit území původní bezlesý charakter. Hospodaření bude doplněno pastvou a mozaikovým kosením.

Naši Partneři

Naši Partneři