Když Veronika Skorokhod mluví o své práci, oči se jí rozzáří.
Ochrana přírody pro ni není jen zaměstnání — je to způsob, jak být užitečná v zemi,
která se jí stala druhým domovem. „Motivuje mě myšlenka, že to není jen práce,
kterou umím dělat, ale také konkrétní pomoc této zemi a komunitě, ve které
dnes žiju.“
Její cesta do České republiky začala dávno před válkou — touhou po vzdělání a
nových zkušenostech. „Chtěla jsem získat kvalitní magisterské vzdělání. Už od
druhého ročníku na univerzitě jsem se cíleně připravovala na to, že budu
studovat v zahraničí. Do České republiky jsem se přestěhovala ještě před
válkou.“
Pochází z Kyjeva, kde studovala cizí jazyky — francouzštinu, španělštinu a angličtinu
— a působila jako soukromá učitelka. „To mi dalo velkou zkušenost s komunikací,
trpělivostí a prací s lidmi.“
Po příjezdu do Česka ji překvapila vstřícnost lidí. „Moje první dojmy byly velmi
pozitivní. Překvapilo mě, jak jsou tady lidé milí a ochotní pomoci.“
Nejtěžší však bylo odloučení od rodiny. „Mám mladší sestru a chybí mi opravdu
moc.“
Postupně si ale začala budovat nový život — aktivní, plný práce, studia a
komunitních aktivit. „Život je tady zajímavý a plný zkušeností.“
A také objevila české hory. „Nejvíc mě překvapilo, jak moc Češi milují sport.
Začala jsem chodit na hory i já.“
K projektu se dostala díky dlouhodobé spolupráci s organizací Petrklíč, se kterým
spolupracuje už od roku 2022.
V Česku vystudovala Marketing a obchod na Obchodně podnikatelské fakultě v
Karviné — obor, který se stal klíčem k její současné roli. „V týmu projektu působím
jako PR specialistka. Na tuto pozici jsem se cíleně přihlásila, protože
komunikace a práce s veřejností je oblast, ve které se cítím nejlépe a která mi
dává smysl.“
Co znamená LIFE Model Forest dokáže Veronika vysvětlit jednoduše a srozumitelně:
„Projekt LIFE Model Forest je podle mě projekt pro nás všechny. Je zaměřený
na obnovu lesů, ale hlavně na to, aby byly lesy zdravé, odolné a dlouhodobě
udržitelné.“
A dodává: „Nejde jen o jednoduché ‚sázení stromků‘. Projekt se zaměřuje na
obnovu lesních stanovišť, zvyšování druhové i věkové pestrosti a také na
ochranu ohrožených druhů v lokalitách Natura 2000.“
Přestože je její hlavní rolí komunikace, miluje práci v terénu. „Kromě komunikace s
veřejností je mi hodně blízká dobrovolnická práce v terénu.“
A popisuje to velmi osobně: „Když člověk může přímo přiložit ruku k dílu, být v
lese a vidět, že opravdu pomáhá obnově krajiny, je to pro mě vždy silný
moment. Je to ‚wow‘ pocit.“
Sama také vnímá, že obnova lesů je dlouhodobý proces. „Největší výzvou je najít
rovnováhu mezi rychlou pomocí a dlouhodobou udržitelností. Lesy potřebují
čas, odborný přístup i podporu lidí a institucí.“
A připomíná i další hrozby: „Klimatická změna, kůrovec, sucho — tlak na lesy je
dnes mnohem větší než dříve.“
Její hlavní role je informovat o projektu co nejvíce lidí.“ Věnuje se PR,
komunikaci s veřejností, školami, komunitami i dobrovolníky. „Cílem je, aby lidé
chápali, proč se obnova lesů dělá, co přináší a jak se mohou zapojit.“
Projekt zahrnuje 20 lokalit, které jsou součástí soustavy území Natura 2000 a
spolupráce je intenzivní. „Jsme v kontaktu s partnery, protože v březnu nás
čekají výjezdy na hory a terénní aktivity.“
A práce s dětmi ji těší obzvlášť: „Už jsme realizovali workshopy a vzdělávací akce
pro děti — to je pro projekt velmi důležité.“
„Z Ukrajiny mi hodně pomáhá jazyková výbava, hlavně angličtina. Mám
humanitní základ, což mi pomáhá v komunikaci, přemýšlení v souvislostech i
práci s lidmi.“
Veronika se v Česku cítí dobře. „Cítím obrovskou podporu od kolegů i lidí kolem
projektu. Komunita je velmi otevřená a přátelská.“ Oblíbené tradice? „Určitě
cukroví na Vánoce. A líbí se mi zvyk zdravit lidi ve vlaku nebo ve výtahu.“ A
rozdíl mezi Čechy a Ukrajinci? „Češi jsou více sportovní.“ Co jí chybí z domova?
„Nejvíc moje rodina. A maminčin boršč — ten je nenahraditelný.“
V budoucnu by se chtěla rozvíjet v oboru PR a komunikace. Chci se dál rozvíjet v
oblasti, která mě baví a kde cítím, že mohu přinášet hodnotu.“ A její vzkaz
lidem? „Přála bych si, aby si lidé uvědomili, že lesy potřebují naši aktivní péči.
Pokud to nebudeme dělat my, tak kdo?“