LIFE SouthMoravia

CZ0624104 – Děvín (406 ha)

Děvín je nejvyšší pálavský vrch (550 m n. m.). V rámci ČR se jedná o unikátní společenstva na vápencovém bradle. Vrch je tvořen mozaikou skalních stepí, teplomilných trávníků, křovin a lesů s teplomilnými společenstvy rostlin a živočichů. Z ochranářského hlediska jsou významná přirozená bezlesí na prudkých svazích. Druhově bohatá společenstva jsou tvořena řadou chráněných druhů rostlin (písečnice velkokvětá, hvozdík Lumnitzerův, kosatec skalní) a živočichů (sága jižní, střevlík uherský, přástevník kostivalový, roháč velký). Lokalitu kromě tradičních ochranářských problémů, jako je zarůstání křovinami či invazními druhy, trápí zvýšená návštěvnost a mufloní zvěř, která destruuje cenné trávníky. Management je zaměřen na výřez křovin a pastvu. Aktuálním problém je expanze borytu barvířského na jihovýchodních svazích. Tento stav je natolik vážný, že na téměř 20 ha je nutné provádět jeho ruční vytrhávání.

CZ0624043 – Stolová hora (77 ha)

Název EVL i vrcholu samotného odkazuje na geomorfologický tvar, který je tvořený tzv. abrazní plošinou. Stolová hora je součástí vápencového bradla Pavlovských vrchů. Svahy jsou poměrně prudké a celý komplex vynáší až do úrovně 450 m n. m. Nejcennějšími biotopy jsou pěchavové trávníky, skalní výchozy a bylinné lemy. Skalní vegetace je tvořena vzácnou kostřavou sivou. Lokalita je vyhlášená i díky významným ochranářským druhům, např. koniklec velkokvětý, kosatec skalní písečný, kozinec rakouský, šalvěj etiopská (jediný výskyt v ČR), přástevník kostivalový nebo unikátní druh žížaly hlubinné. Stejně jako řada dalších pálavských lokalit i toto území trpí nadměrnou návštěvností. Negativem jsou také křoviny, které expandují do těch nejcennějších míst. Proto je nutné tady provádět systematický management spočívají v redukci křovin, kosení a pastvě. Za zmínku stojí, že veliký podíl na ochranářském významu lokality má právě pastva, která se zde provádí už po staletí.

CZ0214050 – Žehuňsko (358 ha)

Toto rozsáhlé území ve středním Polabí je tvořeno systémem pestrých biotopů různého typu. Nalezneme zde xerotermní společenstva na tzv. bílých stráních, v terénních depresích se nachází mokřadní biotopy. Tato stanoviště jsou doplněna obdělávanými poli a lesními porosty na plošinách. Plošiny jsou tvořeny reprezentativními ukázkami bazofilních teplomilných doubrav a šípákovými doubravami. V podrostu a okrajích se vyskytuje třemdava bílá, vstavač nachový či okrotice bílá. Na lesní porosty navazují suché trávníky a bylinné lemy. Ochranářsky cenné jsou mokřadní společenstva, kam řádíme porosty rákosin, vápnitá slatiniště s pěchavou slatinnou a bezkolencové louky s výskytem vlhkomilných plstnatců a vstavačů. Lokalita je také zajímavá z pohledu výskytu ptáků, plžů a hmyzu, který je vázaný na teplomilná stanoviště. Aby se předešlo negativním vlivům, je nutné provádět řízenou a systematickou péči. Na travnatých společenstvech je nezbytné provádět mozaikové kosení v kombinaci s pastvou. Nutností je provádět výřezy křovin nejen na volných plochách, ale i v šípákových doubravách. Ochrana přírody by měla řešit hospodaření v rybnících i na zemědělských plochách, kde hrozí zvýšené riziko eutrofizace.

CZ0624130 – Moravský kras (6 485 ha)

Moravský kras tvoří rozsáhlé území s krasovými jevy. Prakticky celé území leží na devonských vápencích. Krajina Moravského krasu vykazuje nejen neobyčejně velkou biodiverzitu, ale i tzv. geodiverzitu. Najdeme zde krasové jeskyně, propasti, ostrožny, závrty, prohlubně a ponory. Na svazích a výslunných lokalitách se zachovala xerotermní společenstva. Území je poměrně silně porostlé lesem. Neoficiálně se území dělí na jižní, střední a severní část. Zájmová lokalita v našem projektu se nachází ve střední části. Jedná se lesostepní plošky, které jsou pozůstatky starých pastvin. Na suchých trávnících se setkáme s druhy jako kostřava sivá, koniklec velkokvětý, sesel sivý, kavyl Ivanův, rozrazil ožankový či sasanka lesní. Na takových typech biotopů je potřeba udržovat rozvolněné plochy s menším zastoupením dřevinné vegetace. To docílíme redukcí křovin a extenzivní pastvou ovcí a koz. Mezi další managementová opatření se počítá mozaiková seč.

CZ0620147 – Miroslavské kopce (31 ha)

Miroslavské kopce je soustava sedmi pahorků na slepencovém podloží se skalními výchozy a malými lomy. Na jednotlivých ostrůvcích, které mají různou velikost, expozici a svažitost, se vyskytují subpanonské stepní trávníky. Díky pestrému reliéfu je zde prostor i pro cenná společenstva jako je bazifilní vegetace efemér a sukulentů s kriticky ohroženým druhem tolice thesalské. Travnaté plochy jsou tvořeny několika druhy kostřav a kavylů (Ivanův, sličný, vláskový). Najdeme zde oba druhy konikleců – luční i velkokvětý. Na skalních biotopech se zde vyskytuje lomikámen trojprstý a česnek kulatohlavý. Díky dlouhodobé ochraně se lokalita stala útočištěm starobylých plevelů jako je černucha polní nebo dejvorec velkoplodý. Unikátem a vlajkovou lodí celého území je suchokvět roční, kterému hrozí vyhynutí a Miroslavské kopce jsou posledním místem výskytu v rámci ČR. Zajímavostí z říše zvířat je kolonie sysla obecného. Území je závislé na údržbě, která spočívá v kombinaci sečení, pastvy a výřezu křovin. Křoviny je potřeba redukovat v závislosti na udržitelnosti. Pokusy o co největší obnovu stepních trávníků dopadají spíše nezdarem. Proto se pláne postup menších průseků a průrazů. Do budoucna bude nutné řešit výskyt invazních akátů.

CZ0624060 – Pouzdřanská step-Kolby (177 ha)

Pouzdřanská step a k ní přilehlý komplex teplomilných doubrav Kolby je reprezentativní ukázkou stepních a lesostepních lokalit nejen na jižní Moravě, ale i v celé ČR. Na jižně exponovaném svahu se nachází unikátní společenstva panonských sprašových trávníků. Právě zde se setkáme s kriticky ohroženými druhy – pelyňkem Pančičovým a katránem tatarským. Mezi další významné druhy patří koniklec velkokvětý, kosatec nízký, kosatec různobarvý, hlaváček jarní, sápa hlíznatá a řada dalších. Mezi zásadní druhy živočichů řadíme ostruháčka česvinového, přástevníka kostivalového či střevlíka panonského. Lokalita je známá i výskytem ochranářsky významných ptáků, např. vlha pestrá, krutihlav obecný nebo strnad luční. Území atakují invazní druhy – pajasan, lékořice a akát. Problematická je třtina křovištní, která se šíří na plochách bez aktivního managementu. Péče o území by měla být systematická a celoplošná. Je nutné provádět rotační pastvu a během pěti let přepást celou stepní část. Tam, kde nebude probíhat v daném roce pastva, je nezbytné sečení alespoň jednou za dva roky. Křoviny je důležité řešit primárně údržbou stabilních okrajů. Invazní rostliny je důležité eradikovat každoročně vhodnými mechanicko-chemickými metodami. Lesní porosty je zásadní ponechat prosvětlené bez invazních dřevin.

CZ0624020 – Stránská skála (15,5 ha)

Stránská skála je kultovní vrchol Brna. Jedná se o pomyslné dozvuky Moravského krasu; hranice je vzdálena cca 2 km vzdušnou čarou. Celá lokalita leží na vápencové skále. Díky expozici svahů a skalním výchozům se zde vytvořila specifická vegetace subpanonských stepních trávníků, širokolistých suchých trávníků, bazifilní vegetace efemér a sukulentů, štěrbinové vegetace vápnitých skal a drolin, pěchavových trávníků a skalní vegetace s kostřavou sivou. Z charakteristických druhů můžeme jmenovat koniklec velkokvětý, lomikámen trojprstý, vstavač vojenský či kosatec nízký. Z hmyzu se zde vyskytuje kupříkladu kudlanka nábožná, otakárek ovocný i fenyklový. V malém rozsahu se pod zemí vyskytují krasové jevy; příkladem jsou tři nepřístupné jeskyně. Právě v nich byly začátkem 20. století nalezeny paleontologické nálezy a pozůstatky činnosti člověka z dob pravěkých lovců mamutů. V minulosti probíhala v severní části těžba kamene a byly tady vyhloubeny podzemní štoly. Podzemní prostory jsou zimovištěm netopýrů, např. vrápence malého. Území je devastováno lidmi, ať už nadměrným sešlapem, odpadky nebo ničením skalních výchozů. Proto je nutné vynakládat poměrně velké výdaje na opatření proti neukázněným návštěvníkům. Protože je území poměrně dost zarostlé, lákají křoviska k nekalé činnosti. Primárním cílem je odstranit nežádoucí dřevinnou vegetaci s cílem otevřít území do všech stran a krásy. Doplňkem obnovy území bude pravidelné sečení a extenzivní pastva koz a ovcí. V neposlední řadě bude cílem eradikace nepůvodních rostlin (akát, pajasan, zlatobýly).